Většina žen to bere jako pochvalu.

Tuhle větu slyším tak často, že bych ji mohla dát na dveře své pracovny.

"Nikdy nebudu jako moje máma."

Jak vidí a prožívají Životní mapy moji klienti? A co jim skutečně přináší?

"Nevím proč, ale strašně mě to rozčiluje."

"Ty jsi jediný, kdo mi rozumí."

Znáte to? Někdo vás pochválí. Ocení vaši práci. Řekne vám něco hezkého. A vy místo poděkování okamžitě hledáte důvod, proč to vlastně není pravda. Pochvalu zmenšíte. Odsunete. Omluvíte. Vrátíte zpátky. Jako byste ji ani nemohli přijmout.

"Co když to pokazím?" Jedna obyčejná věta.

"Ten je tak hodný, s tím nejsou žádné starosti."

Někdy máme pocit, že jsme si vybrali úplně jiného člověka.

Ten obrázek je možná vtipný. Jenže zároveň až nepříjemně pravdivý.

Kým je pro dítě máma a táta doopravdy?