Co se děje po Životní mapě a proč je dobré o tom říct svým blízkým

Když si zlomíme nohu, víme, že nás čeká sádra a nějaký čas rekonvalescence. Když jdeme na operaci, počítáme s tím, že tělo bude potřebovat čas na hojení.

Jenže když se začneme dotýkat vlastního života, dětství, emocí, vztahů a starých zranění, často očekáváme, že druhý den budeme fungovat úplně stejně jako předtím.

A právě tady bývá překvapení.

Namaloval/a jsi u mě mapu. Její dosah s tebou ještě pojede několik dní. Může přijít emoční kolaps, výbuchy, nekontrolované stavy pláče, vzteku, somatické projevy – průjem, zvracení, bolesti hlavy. To vše k tomu patří a je vlastně vítáno. Nechat to odejít, netlačit. Pokud si s tím nevíš rady, napiš, zavoláme si. Od toho tu pro tebe jsem!

Jednoduše řečeno:
to, co bylo roky zavřené v tlakovém hrnci, začne syčet ven.

A protože lidský mozek nepozná dobře minulost od přítomnosti, emoce se někdy vyvalí na ty, kdo stojí nejblíž. Ne proto, že by byli viníci. Prostě jsou v dosahu výbuchu staré sopky.

Dát lidem kolem krátké vysvětlení, co se v tobě děje, snižuje nedorozumění a chrání vztahy.

Životní mapa není přednáška, není to jen povídání!

Není to několik zajímavých informací, které si vyslechneme a jdeme domů.

Během mapy se člověk dívá na svůj vlastní život.

Na období, která ho formovala.

Na vztahy.

Na situace, které ho zranily.

Na okamžiky, které ho naučily přizpůsobovat se, zachraňovat druhé, být silným, hodným nebo neviditelným.

A když se na ně podívá novým pohledem, něco se začne měnit.

Přicházejí emoce, které byly dlouho schované

Někdo po mapě více pláče.

Někdo cítí vztek a pouští ho na sebe i své blízké.

Někdo smutek.

Někdo lítost.

Někdo dokonce pocit nespravedlnosti.

Neznamená to, že se něco pokazilo. Často to znamená pravý opak. Že se konečně dostává na povrch něco, co bylo dlouhé roky zavřené. Něco, na co nebyl čas. Něco, co nebylo bezpečné cítit.

A právě proto je dobré říct to svým blízkým

Mnoho lidí udělá jednu chybu. Projde si mapou. Začne procházet změnou. A své okolí o tom vůbec neinformuje.

Partner najednou vidí citlivější ženu. Děti vidí maminku, která více odpočívá. Rodiče vidí syna, který si začíná nastavovat hranice. 

A okolí si často myslí: 👉 "Co se s tebou stalo?"

Přitom se nestalo nic špatného. Jen se začalo něco hojit.

Někdy se totiž mění celý systém

Představte si rodinu jako stavebnici. Když posunete spodní kostku, pohnou se všechny ostatní.

Stejně fungují vztahy.

Pokud jste celý život byli ti hodní, přizpůsobiví a vždy po ruce, vaše okolí si na tuto roli zvyklo. A když začnete více vnímat své potřeby, systém (tedy rodina a nejbližší) znejistí.

• Někdo bude velmi překvapený.
• Někdo z toho podrážděný.
• Někdo vůbec nepochopí, co se děje.

Proto je dobré o své cestě mluvit.

Vaši blízcí nejsou ve vaší hlavě

👉 Vy víte, co jste na mapě pochopili. 

👉 Vy víte, proč jste unavení.

👉 Vy víte, proč potřebujete více klidu.

👉 Vy víte, proč jste teď více podráždění.

👉 Vy víte, proč více pláčete.

👉 Vy víte, proč to s vámi hází nahoru a dolů.

Jenže vaše okolí to neví. Vidí pouze změnu. A člověk má přirozenou tendenci doplňovat si informace vlastními domněnkami. A to nechceme...

Proto někdy stačí říct doma a v práci něco podobného: 

Rozdělila jsem text pro větší pochopenáí podle komunikačních typů, které na mapách také otevíráme.

👉Pocitovému typu

Teď procházím procesem a otevírám v sobě věci, které jsem dlouho držel/a uvnitř.

Možná cítíš, že někdy reaguji silněji než dřív. Neznamená to, že jsi udělal/a něco špatně. Jen jsi člověk, který stojí vedle mě v době, kdy se uvnitř něco léčí.

Jsou to emoce, které jsem v sobě nesl/a mnoho let a teď konečně dostávají prostor odejít. Pokud někdy vybouchnu nebo budu citlivější, prosím neber si to osobně. 

Velmi mi pomůže trpělivost a pocit bezpečí.

👉Rozumovému typu

Momentálně procházím terapeutickým procesem zaměřeným na práci s minulými zkušenostmi z dětství.

V následujících dnech nebo týdnech se může stát, že budu reagovat emočně intenzivněji než obvykle.
Je to běžná součást zpracování starých emocí.

Tyto reakce nejsou způsobené aktuální situací ani tebou. Jde o staré vzorce a emoce, které se nyní uvolňují.

Prosím neinterpretuj tyto reakce jako útok nebo kritiku. Je to součást procesu, kterým procházím, aby se tyto věci už nemusely opakovat v budoucnu.

Tvá trpělivost a porozumění mi v tom velmi pomohou.

👉Obrazovému typu

Představ si starý sklep, který byl roky zavřený. Teď jsem otevřel/a dveře a začal/a ho uklízet.

Když se otevře sklep, nejdřív vyletí prach. Možná se objeví staré věci, emoce a reakce, které nebyly dlouho vidět. Někdy to může vypadat jako náhlý výbuch nebo silná reakce.

Ve skutečnosti je to jen starý prach, který konečně vychází ven.

Pokud se to někdy dotkne i tebe, prosím věz, že nejsi příčinou.
Jen stojíš blízko ve chvíli, kdy uklízím něco velmi starého.

Až prach sedne, bude uvnitř mnohem víc prostoru a klidu.

👉Sluchovému typu

Teď procházím procesem, ve kterém si postupně dávám dohromady svůj příběh.

Někdy to znamená, že ze mě vyjdou emoce, které jsem dlouho držel/a uvnitř.
Možná uslyšíš v mém hlasu víc napětí, smutku nebo vzteku než dřív.

Neříkám to proto, že bys něco udělal/a špatně. Jen ze mě odchází věci, které jsem dlouho potlačoval/a.

Pokud se to někdy projeví i v našem rozhovoru, prosím neber si to osobně. Pomůže mi, když to uslyšíš spíš jako ozvěnu starých věcí, které konečně dostávají hlas.

Takové vysvětlení dokáže předejít mnoha nedorozuměním.

Co když okolí nerozumí?

To se může stát. Ne každý prošel podobnou zkušeností. Ne každý je připravený slyšet o emocích, traumatech nebo vnitřní práci. 

• Vaším úkolem není všechny přesvědčit.
• Vaším úkolem není obhájit svou cestu.
• Vaším úkolem je pečovat o sebe.
• A dát svým blízkým šanci pochopit, co se s vámi děje.