Hlas nemožnosti, který v sobě nosíme všichni

Dítě jako partner: když se role potichu otočí

Vztahová závislost: když miluju tak moc, až v tom ztrácím sebe

Děti neposlouchají tolik to, co říkáme.
Děti sledují, jak žijeme.

Člověče… napadlo tě někdy, že takhle už to dál nechceš?

Proč je důležité znát svůj komunikační typ

Základní trauma přijetí vzniká velmi brzy, často už kolem prvního roku života.

Když rodiče dítěti dlouhodobě nevěří, rozhodují za něj a kontrolují každý krok, v dospělosti se to často projeví nejistotou, strachem z chyb a neschopností dělat vlastní rozhodnutí. Klienti popisují, že se neustále ptají druhých na názor, bojí se změny práce nebo partnera, i když cítí nespokojenost. Často mají pocit, že nikdy nejsou dost dobří, a...

Když dítěti dlouhodobě nedáváme důvěru, že něco zvládne samo, a většinu věcí děláme za něj, podkopáváme jeho sebehodnotu i sebedůvěru. Dítě si postupně vytváří vnitřní přesvědčení „já to nezvládnu“, „nejsem dost dobré“ nebo „musím být závislé na druhých“. Níže jsou shrnuté typické důsledky v jednotlivých obdobích od narození do dospělosti.

Přenechávat dítěti odpovědnost za svůj život znamená, že rodič postupně ustupuje z role „řídícího manažera“ do role průvodce. Dítě krok za krokem získává možnost rozhodovat o sobě, nést následky svých voleb a učit se z nich v bezpečném prostředí. Nejde o to nechat ho „dělat si, co chce“, ale o vědomé předávání pravomocí přiměřených věku a...

Dotek, který dosytí a ten, který zraní

Kdy je rodič přítomný? A co se děje, když není