Co když neumím kreslit?

"Já ale neumím kreslit."

Pokud bych dostala korunu pokaždé, když tuto větu uslyším, nejspíš bych jich měla plnou sklenici.

A víte co? To vůbec nevadí.

Ve skutečnosti je to jedna z nejzbytečnějších obav, kterou si lidé před první Životní mapou nesou.

Nehledáme umělce

Na Životní mapě nehledáme talent.

Nehodnotíme, jestli umíte nakreslit postavu, dům nebo psa.

Neporovnáváme, kdo kreslí lépe.

Neudělujeme známky.

Nejde o výtvarnou soutěž.

Jde o vás, o váš příběh.

O to, co jste prožili a jak jste svět vnímali.

Ty nejjednodušší obrázky bývají často nejsilnější

Mnoho lidí se omlouvá už při prvních tazích tužkou.

• "To bude hrozné."
• "Já kreslím jako dítě."
• "To se budete smát."

Jenže právě jednoduchost bývá často nejupřímnější.

Dítě také nekreslí proto, aby vytvořilo umělecké dílo. Kreslí to, co cítí, co vnímá a co je pro něj důležité.

A právě s touto přirozeností pracujeme.

Nejde o to, jak obrázek vypadá

Představte si dvě děti.

Obě nakreslí postavu.

Jedna bude mít deset prstů, barevné oblečení a široký úsměv.

Druhá nakreslí jen malou postavičku bez rukou.

Není to o tom, která kreslí lépe.

Každý obrázek vypráví jiný příběh.

A právě ten mě zajímá.

Nejčastější věta po dokončení

Zajímavé je, že lidé, kteří na začátku tvrdí, že neumí kreslit, na konci často řeknou:

"Já jsem vůbec netušil(a), že se z obyčejné kresby dá tolik poznat."

A přesně to je ten okamžik, kdy pochopí, že nejde o obrázek.

Jde o souvislosti.

Co když nakreslím něco špatně?

To je další častá obava.

Odpověď je jednoduchá.

Na Životní mapě neexistuje nic špatně.

Každý člověk kreslí přesně tak, jak v danou chvíli potřebuje a cítí.

A právě proto je každá mapa jedinečná.

Nemusíte nic umět

Nemusíte umět kreslit.

Nemusíte být kreativní.

Nemusíte mít výtvarné vzdělání.

Nemusíte mít fantazii.

Stačí přijít takoví, jací právě jste.

O všechno ostatní se postará samotný proces.

Možná vás překvapí ještě jedna věc

Někteří lidé mají pocit, že když budou kreslit "hezky", bude jejich mapa lepší.

Jenže lidská psychika nefunguje jako školní výkres.

Nezáleží na tom, jestli nakreslíte jednoduchou čáru nebo propracovaný obrázek.

Důležité je, že kresba vzniká spontánně.

Právě v té spontánnosti se často objeví věci, které bychom slovy nikdy neřekli.

A moje odpověď?

Takže…

Co když neumím kreslit?

Pak jste na tom úplně stejně jako většina lidí, kteří ke mně přijdou poprvé.

A víte, co je zajímavé?

Nikdo z nich neodcházel s pocitem, že měl kreslit lépe.

Odcházeli s pocitem, že konečně lépe porozuměli sami sobě.

A to je mnohem důležitější než umět nakreslit dokonalý obrázek.