Co když začne být po Životní mapě hůř?

• "Co když se po terapii rozbrečím?"

• "Co když se mi otevřou staré rány?"

• "Co když mi bude po mapě hůř než předtím?"

To jsou otázky, které si mnoho lidí pokládá ještě před prvním setkáním.

A rozumím jim.

Nikdo z nás nechce dobrovolně vstoupit do něčeho, co by mu mělo ublížit.

Proto je důležité říct jednu věc hned na začátku.

Každý člověk prožívá práci na sobě jinak.

Není správná ani špatná reakce

• Někdo odchází s pocitem obrovské úlevy.
• Někdo je unavený.
• Někdo potřebuje být chvíli sám.
• Někdo má chuť obejmout své děti.
• A někdo si až po několika dnech začne skládat souvislosti, které během setkání vůbec nevnímal.

Každá z těchto reakcí je v pořádku. Každý člověk má své tempo.

Proč se někdy mohou objevit silné emoce?

Představte si skříň, do které roky ukládáte všechno, na co nechcete myslet.

Jednou ji otevřete.

Na chvíli to může vypadat, že je větší nepořádek než předtím.

Ve skutečnosti ale nepořádek nevznikl.

Jen se objevil na světle, aby se s ním dalo pracovat.

Podobně to někdy bývá i s emocemi.

Když jim konečně dovolíme být, mohou být na chvíli intenzivnější.

Většinou klienti prožívají vztek, který byl potlačený.

Doporučuji jim něco rozbít, křičet, vypsat se z toho... záleží co komu více sedí.

Vlastně i klienti hledají své ventily, které jim pomáhají.

Co můžete po mapě vnímat?

Někteří lidé popisují, že jsou více citliví.

Jiní mají potřebu více odpočívat.

Někdo si začne více všímat svých vztahů.

Někdo najednou uvidí souvislosti, které mu dříve unikaly.

A někdo má pocit, že se vlastně nic zvláštního neděje.

Není potřeba se s nikým jiným porovnávat.

Dejte si čas

Po Životní mapě doporučuji, pokud je to možné, dopřát si klidnější režim.

Nebavit se ten den s nikým o mapě, ale nechat ji "doznít".

Nevyplnit si zbytek dne povinnostmi.

Dát si čas na odpočinek.

Projít se.

Být chvíli sám se sebou.

Stejně jako tělo potřebuje čas po náročném výkonu, i naše mysl někdy potřebuje prostor, aby si všechno sedlo.

A co moje okolí?

Někdy si změn všimnou jako první právě naši nejbližší.

Můžete být citlivější.

Můžete více přemýšlet.

Můžete začít reagovat jinak než dříve.

Proto svým klientům doporučuji, aby o tom doma mluvili.

Stačí jednoduše říct:

"Byl(a) jsem na terapii. Možná budu pár dní více přemýšlet nebo citlivěji reagovat. Není to proti vám. Jen si potřebuji nechat všechno postupně usadit."

Taková otevřenost často předejde zbytečným nedorozuměním.

Kdy je dobré mi zavolat nebo napsat?

Pokud vás po setkání cokoli znepokojí nebo si nebudete jistí, že zvládáte co zrovna prožíváte, ozvěte se.

Někdy přichází taková vlna, že si nebudete vědět rady.

Nemusíte na to být sami.

Někdy stačí krátký rozhovor, který pomůže zasadit vaše prožívání do souvislostí.

Klienti tvrdí, že se jim po rozhovoru uleví. 

Cílem není, aby bylo hůř

Smyslem Životní mapy není člověka zranit.

Smyslem je lépe porozumět tomu, co si s sebou nese a hledat cestu ke změně.

Někdy tato cesta vede přes emoce, které byly dlouho potlačené.

Jindy je překvapivě klidná. Nikdo ale nemusí nic prožívat "správně".

Každý příběh je jedinečný, každý jsme individuální a i mapa je každá jiná.

A moje odpověď?

Co když začne být po Životní mapě hůř?

Krátkodobě se mohou objevit různé emoce nebo potřeba většího klidu. Neznamená to ale automaticky, že je něco špatně. Každý člověk reaguje jinak a každý zpracovává svůj příběh vlastním tempem.

Důležité je vědět, že na to nejste sami.

Když se vydáte na cestu poznávání sebe sama, nemusíte ji projít bez podpory.

A velmi často se právě za obdobím, kdy si věci sedají a začínají dávat smysl, objeví větší klid, lehkost a pochopení sebe sama.

Protože skutečná změna nevzniká přes noc. Vzniká krok za krokem. Mapu za mapou.