Komunikační typy - proč tohle neučí už ve škole?
Tuhle větu slyším tak často, že bych ji mohla dát na dveře své pracovny.
"Proč se tohle neučí už ve škole?" 👉 Slyším ji od rodičů, partnerů, učitelů, vedoucích týmů i od dospívajících dětí.
A upřímně? 👉 Rozumím jim.
Protože ve chvíli, kdy člověk pochopí, že lidé kolem něj NEVNÍMAJÍ SVĚT STEJNĚ jako on, začne mu dávat smysl spousta situací, které do té doby považoval za nelogické, zraňující nebo dokonce schválně nepříjemné.
Laboratoř komunikace? 👉 Příměstské tábory a školy v přírodě
Mnoho let pracuji v létě s dětmi na příměstských táborech. Za pět týdnů prázdnin mi přijde kolem 100 dětí.
Od dubna do června jezdím na školy v přírodě a každý ten týden mám kolem sebe 40 až 70 dětí.
A právě tam se komunikační typy ukazují v přímém přenosu.
Ne v učebnici. Ne na školení. Ale v životě.
Stačí zadat jeden jednoduchý úkol. A okamžitě vidíte rozdíly.
Jedno dítě se zeptá: 👉 "Jak to mám přesně udělat?"
Druhé: 👉"A proč to budeme dělat, vysvětlíš mi to?"
Třetí: 👉"Můžu to vidět? Jak to bude celé vypadat?"
Čtvrté:👉"A budeme to dělat společně?"
Všechny chtějí splnit stejný úkol. Ale každé potřebuje jiný způsob vysvětlení. A přesně stejně fungují i dospělí.
Čtyři lidé. Jedna věta. Čtyři různé významy.
Představte si, že řeknete: 👉 "Půjdeme na výlet."
Pro někoho je to úplně dostatečná informace.
Jiný chce vědět:
- kam
- kdy
- jak dlouho
- kolik kilometrů
- co si vzít s sebou
Další už si představuje les, výhledy, potok a vůni jehličí.
A někdo jiný řeší hlavně to, s kým tam bude.
Všichni slyšeli stejnou větu.
A přesto každý slyšel a vnímal něco jiného.
Nejčastější konflikty nevznikají ze zlého úmyslu
Vznikají z rozdílného způsobu komunikace.
Manžel říká: 👉 "Vždyť jsem ti to říkal."
Manželka odpoví: 👉 "Neříkal."
A oba mají pravdu.
Jeden to řekl způsobem, který je přirozený jemu. Druhý to potřeboval slyšet úplně jinak.
Kolik hádek vznikne jen proto, že si myslíme, že druhý člověk přijímá informace stejně jako my?
Když začnou rodiče rozumět svým dětem
To bývá jeden z nejsilnějších momentů.
Maminka si celý život myslela, že její dcera je líná. 👉Ve skutečnosti dcera jen potřebovala informace jiným způsobem.
Tatínek měl pocit, že syn neposlouchá. 👉Jenže syn potřeboval nejprve pochopit smysl zadání.
Rodiče často zjistí, že problém není v dítěti. Problém je v překladu mezi dvěma různými světy.
A najednou se doma objeví mnohem méně křiku. Méně frustrace.
Méně vět typu: 👉 "Kolikrát ti to mám říkat?"
Děti jsou neuvěřitelně upřímné
Na táborech si komunikační typy ověřuji neustále.
Děti ještě nemají tolik masek jako dospělí. Nehrají role. Nesnaží se být někým jiným.
Proto jsou jejich reakce nádhernou zpětnou vazbou.
Když mluvím jazykem jejich typu:
👉 oči se rozzáří.
👉 rozumí.
👉 reagují.
👉 spolupracují
Když zvolím jiný způsob, často se začnou ztrácet. A právě tam si znovu a znovu potvrzuji, že komunikační typy nejsou teorie. Jsou každodenní praxe.
Kavárna, obchod, úřad, rodina...
Komunikační typy nepotřebujete jen doma.
👉 Vidím je všude.
👉 V kavárně.
👉 Na úřadě.
👉 Na schůzkách.
👉 V podnikání.
👉 Při prodeji.
👉 Při vedení lidí.
👉 V partnerství.
Některý člověk chce fakta.
Jiný potřebuje emoci a pocity.
Další potřebuje vidět výsledek.
Jiný potřebuje slyšet tón hlasu.
Když dokážete rozpoznat, kdo sedí proti vám, komunikace se začne měnit. A často stačí jen pár vět.
Největší překvapení? Funguje to i po letech
Mám klienty, kteří po semináři přijdou za několik měsíců nebo let a říkají:
👉 "Pořád to používáme doma."
👉 "Konečně rozumím svému partnerovi."
👉 "Přestal jsem se zlobit na kolegy."
👉 "Vím, jak mluvit se svým dítětem."
👉 "Už chápu, proč jsme se pořád míjeli."
A někdy slyším i: 👉"Tohle nám zachránilo vztah."
Ne proto, že by komunikační typy vyřešily všechny problémy. Ale protože lidé přestali předpokládat, že druhý člověk musí fungovat stejně jako oni.
Co mě fascinuje nejvíc
Po tolika letech práce s lidmi mě stále fascinuje jedna věc.
Když člověk pochopí rozdílnost lidí, začne být méně naštvaný.
👉 Méně soudí.
👉 Méně tlačí.
👉 Méně se snaží druhé předělávat.
👉 A více se zajímá.
Najednou místo věty: "Proč to děláš tak blbě?"
přichází otázka: "Aha... ty to máš jinak. Jak to vlastně vidíš ty?"
A právě tam začínají lepší vztahy.
👉 V partnerství.
👉 V rodině.
👉 Ve škole.
👉 V práci.
👉 Mezi rodiči a dětmi.
👉 Mezi lidmi.
Možná proto tolik lidí po seznámení s komunikačními typy říká:
"Kdybych tohle věděl před deseti lety, ušetřilo by mi to spoustu hádek, nedorozumění a zbytečných slz."
A já si pokaždé říkám totéž. Možná by skutečně nebylo od věci, kdyby se kromě matematiky, češtiny a dějepisu učilo ve škole i něco o tom, jak fungují lidé. Protože právě to používáme každý den. Od rána do večera. A celý život.
