A proč se někdy necítíte hned lépe?

👉  "Tak mám po mapě. A co teď?" To je otázka, kterou dostávám poměrně často.

Mnoho lidí přichází na Životní mapu s představou, že po jejím dokončení přijde:

•  Úleva
•  Klid
•  Lehkost
•  Pocit, že je vše vyřešeno

 A někdy to tak skutečně je. Jenže někdy přijde něco úplně jiného.

•  Únava.
•  Smutek.
•  Vztek.
•  Zmatek.
•  Nebo pocit, že se toho otevřelo ještě víc.

A člověk začne přemýšlet: 👉"Udělala jsem něco špatně?" Ne. Právě naopak.

Životní mapa není náplast

Když si odřeme koleno, nalepíme náplast. Zakryjeme ránu. A jdeme dál. Životní mapa funguje jinak.

Nezakrývá. Odkrývá.Ukazuje souvislosti. Pojmenovává věci, které byly dlouhé roky schované. A někdy se poprvé podíváme na něco, před čím jsme utíkali deset, dvacet nebo třeba čtyřicet let. To není málo.

Někdy přichází úleva

Mnoho klientů zažije téměř okamžitou změnu. Najednou něco pochopí. Zapadne jim důležitý dílek skládačky.

Přestanou se obviňovat. Přestanou hledat chybu sami v sobě. A pocítí velkou úlevu. Jako by konečně našli odpověď na otázku, kterou si nesli celý život.

A někdy přichází únava

Tohle je velmi časté. Po mapě si někteří lidé potřebují odpočinout.  Spát. Být chvíli sami. Zpomalit.

Není to známka slabosti. Mozek zpracovává obrovské množství informací. Něco podobného, jako když dlouhé roky nosíte těžký batoh a najednou ho odložíte. I úleva může být vyčerpávající.

Mohou přijít emoce, které byly dlouho schované

• Někdo po mapě pláče.
• Někdo cítí vztek.
• Někdo smutek.
• Někdo lítost.
• Někdo dokonce pocit nespravedlnosti.

A to je v pořádku. Ne proto, že by vám mapa něco způsobila. Ale protože ukázala něco, co už ve vás dávno bylo. Jen to bylo schované pod vrstvami fungování, výkonu, povinností a každodenního života.

Někdy se změní pohled na rodiče

To bývá velmi silný okamžik. Najednou člověk vidí souvislosti. Začne chápat, proč se rodiče chovali tak, jak se chovali. Neznamená to omlouvat všechno. Neznamená to souhlasit se vším. Ale často přichází porozumění. A s ním někdy i smutek. Protože člověk poprvé vidí, co všechno si jeho rodiče nesli sami.

Někdy se začnou měnit vztahy

Tohle je důležité. Když se začne měnit jeden člověk, změní se celý systém kolem něj. 

👉 Žena, která se celý život přizpůsobovala, začne říkat ne.

👉 Muž, který celý život mlčel, začne mluvit.

👉 Člověk, který zachraňoval všechny okolo, začne myslet i na sebe.

A okolí může být překvapené. Ne tedy vždy nadšené. Protože systém byl zvyklý na staré role.

Proto někdy přichází období zmatku

Staré už nefunguje. Nové ještě není úplně usazené. Člověk stojí někde mezi.

Ví, že už nechce žít jako dřív. Ale ještě přesně neví, jak chce žít dál.

A právě tohle období bývá velmi důležité. Protože zde vzniká prostor pro skutečnou změnu.

Jedna mapa prostě nestačí

To je jeden z důvodů, proč mluvím o cyklu. Představte si dům, ve kterém chcete udělat rekonstrukci. Nejdříve zjistíte, kde jsou praskliny. Kde vedou rozvody. Co je potřeba opravit.

Až potom přichází samotná práce. Životní mapa není jen o objevení problému. Je o postupném pochopení jednotlivých období života a souvislostí mezi nimi.

Proto často říkám, že jedna mapa člověka spíš naštve. Ukáže mu totiž věci, které už nejde nevidět.

Co dělat po mapě?

• Především nic nelámat přes koleno.
• Dopřejte si čas.
• Odpočinek.
• Pozorujte, co se ve vás děje.
• Pište si myšlenky.
• Všímejte si situací, které se objevují.
• A hlavně na sebe netlačte.
• Nemusíte druhý den změnit celý svůj život.
• Nemusíte mít všechny odpovědi.
• Nemusíte všechno pochopit hned.

Kdy zbystřit?

Silné emoce, únava, větší citlivost nebo potřeba být chvíli o samotě jsou po hluboké práci běžné. Pokud si ale nejste jistí tím, co prožíváte, vždy je dobré ozvat se mi a mluvit o tom. Od toho tu jsem. Nejen během mapy. Ale i v procesu, který po ní následuje.

Co můžeme objevit po Životní mapě?

Někdy neodpovědi. Ale otázky. A paradoxně právě ty bývají začátkem největších změn.

Protože člověk si poprvé dovolí podívat se na svůj život jinak. Ne očima viny, očima selhání, ale očima pochopení.

A právě tehdy se často začne dít něco velmi důležitého. Nezmění se minulost. Ale změní se způsob, jakým ji neseme. A to někdy změní úplně všechno.