Jak poznám, že terapii potřebuji?

Tohle je možná nejdůležitější článek celé série. 

Člověk totiž většinou nehledá "terapii". 

Hledá odpověď na otázku: "Je už můj problém dost velký? Nezveličuju to?" 

• "Možná to není tak hrozné."
• "Jsou na tom lidé mnohem hůř."
• "To zvládnu sám."
• "Musím ještě vydržet."

Poznáváte se v některé z těchto vět? Pak nejste sami.

Právě tuto nejistotu by měl článek rozptýlit.   

Mnoho lidí nepřichází na terapii proto, že by jejich život byl v troskách. Nepřichází ani proto, že by byli slabí.

Nepřichází hlavně proto, že si dlouhou dobu myslí, že ještě nemusí.

Kdy je ten správný čas?

To je jedna z nejčastějších otázek.

Lidé čekají, že existuje nějaká hranice.

Že až budou mít dost velké problémy, dostanou pomyslné povolení požádat o pomoc.

Jenže skutečný život takhle nefunguje.

Stejně jako nečekáme, až nás zub bude bolet tak, že nebudeme moci spát, nemusíme čekat ani na chvíli, kdy se nám začne hroutit život.

Někdy tělo křičí dřív než naše mysl

Možná jste si všimli, že:

• jste poslední dobou častěji unavení,
• hůř spíte,
• jste podráždění,
• nemáte radost z věcí, které vás dříve těšily,
• jste neustále ve střehu,
• nebo máte pocit, že jedete na autopilota.

Často se snažíme tyto signály přejít:

• dáme si dovolenou,
• hodně běháme,
• začneme cvičit,
• jezdíme na kole,
• změníme práci,
• pořídíme si nový diář,
• nalejeme si sklenku,
• zapálíme si cigaretu,
• pouštíme si nekonečné seriály,
• možná někdo sáhne k drogám,

Jsou to vlastně jen úniky od života, který žijeme. Jenže někdy problém neleží v tom, co děláme. Leží mnohem hlouběji.

Stále se vám opakují stejné situace?

Položte si několik jednoduchých otázek...

• Opakují se vám stále podobné vztahy?
• Máte pocit, že pořád narážíte na stejné typy lidí?
• Bojíte se říkat ne?
• Přebíráte odpovědnost za ostatní?
• Máte pocit, že nikdy nejste dost dobří?
• Často se cítíte provinile, i když jste nic neudělali?

Pokud jste několikrát odpověděli ano, možná nejde o náhodu.

Možná se ve vašem životě opakuje určitý vzorec.

A právě ten stojí za to pochopit.

Nemusíte být na dně

To je možná největší omyl.

Na terapii nemusí chodit jen lidé v krizi.

Naopak.

Často přicházejí lidé, kteří mají rodinu.

Práci.

Přátele.

Na první pohled jim nic nechybí.

Jen uvnitř cítí, že nežijí tak, jak by chtěli.

Že je něco stále brzdí.

A neumí přijít na to proč.

Když už vás to stojí příliš mnoho energie

Možná zvládáte všechno.

Chodíte do práce.

Staráte se o děti.

Usmíváte se.

Fungujete.

Jenže večer padnete vyčerpáním.

Nebo máte pocit, že celý den jen přežíváte.

Někdy není problém v tom, že něco nezvládáte.

Problém je, kolik sil vás stojí zvládat úplně obyčejný den.

Co když žádný velký problém nemám?

I to je v pořádku.

Někteří lidé přicházejí proto, že chtějí lépe poznat sami sebe.

Porozumět svému chování.

Pochopit své vztahy.

Naučit se lépe komunikovat.

Nastavit si zdravější hranice.

Nemusíte čekat, až bude pozdě.

Stejně jako pečujeme o své tělo, můžeme pečovat i o svůj vnitřní svět.

Jedna otázka, která může hodně napovědět

Zkuste se na chvíli zastavit.

A upřímně si odpovězte.

Jsem se svým životem opravdu spokojený?

Ne s tím, co vidí ostatní.

Ne s tím, co bych měl cítit.

Ale s tím, jak se cítím já.

Pokud vás při čtení této otázky něco píchlo u srdce, možná jste si právě odpověděli.

A moje odpověď?

Takže…

Jak poznáte, že terapii potřebujete?

Ve skutečnosti na to neexistuje žádný test.

Ale existuje jeden důležitý ukazatel.

Pokud už delší dobu cítíte, že se ve vašem životě opakují stejné bolesti, stejné vztahy, stejné obavy nebo stejné otázky… …pak možná nepotřebujete být silnější.

Možná jen potřebujete pochopit, odkud to všechno pramení.

A právě to je první krok ke změně.

Protože největší odvaha není vydržet všechno.

Největší odvaha je přestat před sebou utíkat a dát si šanci žít lehčí, klidnější a opravdovější život.