Každé dítě něco říká.

Jen ne vždy slovy. 

• Někdy křikem.
• Někdy vzdorem.
• Někdy uzavřeností.
• Někdy bolestmi bříška.
• Nebo tím, že najednou "zlobí".
• Protože to slovy vyjádřit prostě neumí. 

Já za tím hledám příběh.

Co během map zjišťujeme

• Jak dítě svět prožívá.
• Jak prožívá samo sebe.
• Čeho se bojí.
• Co potřebuje.
• Kde a čím ztratilo pocit bezpečí.
• A jak mu mohou rodiče pomoci.

Co rodiče často říkají

• "Najednou jsme si začali rozumět."
• "Přestal mít noční děsy."
• "Ve škole se uklidnil."
• "Začal si víc věřit."
• "Konečně víme, co nám chtěl svým chováním říct."

Jak probíhá práce

Děti si hrají.

Kreslí.

Povídají.

Nepřipadá jim, že jsou na terapii.

A často právě díky tomu dokážou ukázat to nejdůležitější.

Pozvánka pro rodiče

Každé dítě chce být pochopené.

Někdy jen potřebuje někoho, kdo umí naslouchat i tomu, co neříká nahlas.

Jako rodiče mnohdy přes svá vlastní traumata, zranění a vzorce chování nevidíme, jak naše minulost ovlivňuje naše děti.

To, co jsme sami jako děti prožili, často nevědomky předáváme dál. Ne proto, že bychom chtěli ubližovat, ale protože jiný způsob neznáme. 

Vlastně nereagujeme na své dítě, ale na vlastní minulost.