aneb posuzování, tlak na dokonalost a jeho stíny 

Když se dítě bojí, že není dost

Ve věku kolem 12 let přichází v životě dítěte velmi citlivé období. Říkám mu období sebepřijetí.
Je to doba, kdy se začíná formovat vnitřní obraz o sobě – o tom, kdo jsem, jestli jsem v pořádku, jestli mě druzí přijmou, i když nejsem dokonalý/á.

A právě tady často narazíme na strach z posuzování.
Tiché trauma, které má mnoho podob – mlčení, uzavření, porovnávání se, vnitřní pláč. A někdy i sebepoškozování, poruchy příjmu potravy nebo útěky.

Co se v tomto období děje?

Věk kolem 12 let je citlivý přechod mezi dětstvím a dospíváním.
Dítě začíná:

• vnímat rozdíl mezi "jaké jsem" a "jaké bych mělo být",

• porovnávat se s ostatními (zejména kvůli sociálním sítím),

• hledat, kam patří – a co musí udělat, aby bylo "dost dobré".

Pokud v tomto období nezažije přijetí takové, jaké je, vzniká vnitřní nejistota, pocit nedostatečnosti a stud.

"Chci být borec. Nebo aspoň nedostat ránu."

Puberta pak tenhle vnitřní boj zesílí a přebarví do dvou extrémů:

1. Borec – silný, výkonný, dokonalý, vždy v pohodě. Venku klid, uvnitř chaos.

2. Agresor – vzdor, zloba, provokace. Někdy křik o pomoc, který nikdo neslyší.

Za oběma maskami je malý člověk, který se bojí, že není dost.
A místo aby řekl: "Mami, bojím se, že nejsem dobrý,"
řekne: "Nech mě!" nebo "Je mi to jedno."
A někdy ani to ne – prostě zmlkne, zmizí, zavře se.

A když k tomu nebylo bezpečí v dětství?

Sebepřijetí v pubertě se může rozvinout jen tehdy, pokud bylo zdravě zvládnuté období 0–6 let.
Pokud dítě v raném věku nemělo prostor být samo sebou, dělat chyby, prožívat emoce, později si nese hlubokou nejistotu.

V dospívání se to pak násobí. A přichází:

• přehnaný tlak na výkon

• úzkosti, uzavřenost

• poruchy příjmu potravy

• sebepoškozování

• deprese

Co s tím může udělat rodič?

❗ Nevyčítejte si, že jste něco nevěděli.
✅ Důležité je, že teď už víte. A můžete s tím něco udělat.
🧡 A platí i to, že vždycky může být hůř. I když je dítě "jen trochu tiché" nebo "jen zlobí", může být na začátku cesty, která bez pomoci skončí špatně.

Proto je důležité si všímat, být přítomní a hledat cesty. I když je dítě "mlčenlivé" a "nechce mluvit".

Jak pomáhá metoda Životních map®?

Díky metodě Životních map® můžeme:

• objevit, odkud strach z posuzování pochází

• zvědomit, kvůli komu si dítě začalo myslet, že není dost

• otevřít vnitřní prostor pro přijetí a úlevu

• ukázat rodiči, jak může být oporou, aniž by zasahoval

V rámci cyklu map pak dítě (i dospělý) postupně získává:

🔹 vyšší sebedůvěru
🔹 pocit, že má právo být takové, jaké je
🔹 klid, který pomáhá opustit sebedestruktivní chování

Závěr?

Dítě, které se bojí být samo sebou, není zlobivé ani rozmazlené.
Je to člověk, který v sobě nese strach, že nebude přijatý.
A pokud mu dáme bezpečný prostor a porozumění – může ten strach pustit. A začít se mít rád.

🧡 Pokud cítíte, že se to týká vašeho dítěte, nebo vás samotných – nebojte se zeptat. Někdy stačí jedno pochopení, aby se začaly měnit věci, které se roky zdály neměnné.