O mne

Na začátek malé představení:

Jsem kozorožka, mám za sebou přes 4 křížky "životních zkušeností", jsem mamkou dvou dětí (15 a 8 let), partnerkou jsem skoro třicet let, bydlíme na malé vesnici nedaleko Jičína v HK kraji. Střední hotelová škola nebyla mou volbou, ale volbou rodičů. Není proto divu, že se své profesi nevěnuji. Zkoušela jsem proto mnoho povolání a funkcí. Stále jsem se hledala, kam patřím a co je můj potenciál. Začala jsem v kuchyni, potom pracovala jako fakturantka v kanceláři, směnová vedoucí v jednom marketu, vyzkoušela jsem dělat obchodní zastoupení stavebního spoření, podomní prodej vysavačů, dělat pracovníka informačního pultu, velet pracovní bandě v úklidové firmě nebo pracovat v hračkářství. No ale kdo z nás ve dvaceti má už svou práci jako poslání? Nesnesu dělat věci stále dokola, které mi nepřináší vášeň ani radost. Zavřít mne někam na tři směny u jedné činnosti, asi bych už nežila.

Od roku 2011 jsem na volné noze, kde mi to vyhovuje. Nejvíce se mi vždy líbila práce s lidmi a hlavně dětmi. Dokonce dvě čarodějky-vědmy mi to předpověděly. ˇRáda čtu vzdělávací knihy, obory psychologie, pedagogiky a seberozvojové knihy. V poslední době navštěvuji kongresy a konference pro pedagogy a různé rozvojové semináře. Ve volném čase cestuji, věnuji se rodině, mám ráda procházky po přírodě, ráda se setkávám s lidmi a poslouchám jejich příběhy. Nesnáším nudu, lži a intriky, nedívám se na televizní vysílání ani zprávy.

Dnešní doba nabádá k rozvoji osobnosti a i já nezůstala pozadu. Jako maminka dvou dětí jsem přemýšlela nad mou vlastní výchovou a jak nedělat stejné závěry a výstupy mým dětem, jako to dělali moji rodiče. Narození syna mne "donutilo" hledat i za kopečky vlastních mantinelů. Hledala jsem, proč člověk v různých situacích reaguje podle zažitých vzorců, ale nikde jsem nenašla metodu, která by šla do podstaty a opravdové ryzí pravdy, vše mi připadalo povrchové. 

"K Životním mapám jsem se dostala náhodou - informací od známé. Vůbec jsem je neznala. Po otevření webových stránek a jejich lehkém pročtení, jsem zajásala "TO JE ONO!" a do výcviku se hned přihlásila. To, co přišlo potom, byla opravdu jízda!"

Projitím kurzem Životních map® i pochopením Tygřího světa® mi velmi pomohlo ve svém osobním životě, v mé vlastní rodině, ve vztazích s příbuznými a přáteli. Došla jsem k velkému pochopení sebe i okolí. Během učení se těchto metod se mi sesypal celý svět. Zjištění mimoreálného náhledu ezoteričky, zjištění totální iluze. Zjištění, že to všichni nevnímají jako já, v rychlých obrazech, jak to jako dělají? Totální nechápačka, úlet a následoval i úlek.

Ale pokud se ohlédnu dozadu, co člověk musel zažívat, prožívat, poslouchat, byla bych dnes na lexaurinu, s mužem bychom šli od sebe a kdoví jak by skončily naše děti. Že dnes můžu pomáhat lidem otevírat jejich možnosti a žít vlastní život, mě naplňuje. Cítím se v tom být dobrá a je to mé životní poslání. Kdysi mi kartářka řekla, že budu jednou dobrý dětský psycholog, potvrdila mi to i jedna "čarodějka" rok zpět. Stále se zdokonaluji, sebevzdělávám na různých kongresech pro pedagogy, kurzech, v knihách, článcích ...

Když se mě někdo zeptá, co vlastně děláš?

Jsem pomocí na Vaší cestě k lepšímu životu

Pomůžu Vám s komunikací... se sebou, s Vašimi dětmi i partnerem...

Pomůžu se sebepoznáním Vaší osoby, Vašich potřeb a poznáním okolních lidí...

Pomůžu Vám více uvolnit, být více v klidu, začít být pozorovatelem...

Pomůžu pochopit Vaše zacyklení, vyostřit iluze o sobě či okolí, zpracovat závislosti a strachy...

Pomůžu, jen nesmíte očekávat zázrak v jednom setkání, ale vědomě se rozhodnout pro změnu...

Ano, bude to bolet, ale co bolí, to se léčí...

Jste ochotni pro změnu a chcete se změnit?

Potom spolu můžeme vykročit k lepšímu zítřku...

Pracuji tedy s dvěmi metodami. V jedné ke mne přicházíte s problémy na terapii, kde najdeme jak to máte uvnitř sebe, procházíme traumata, vzorce chování, generační přenosy, sny a strachy.

V druhé metodě pomáhám v komunikaci a pochopení sebe i okolí v jakémkoliv kolektivu. Jde o propojení vědomé a nevědomé části naší osobnosti. Školím metodu Tygří svět® a jelikož jsem praktik, můžete mne potkat ve školce nebo škole, kde s Tygry pracujeme na zlepšení třídního klimatu přímo mezi dětmi. Nebojím se i firemních akcí a udělám jim workshop. Mým cílem je zatygrovat okolí :-)

Nabízím v obou metodách bezpečné a důvěrné prostředí. O prázdninách se potom postarám o Vaše děti na příměstských táborech. Můžete mne i potkat na školách v přírodě po celých Čechách.

"Jak nám doma pomohly Životní mapy® 

Životní mapa s dcerou...

Po posledním víkendu kurzu v Táboře jsem přijela domů, kde na mne čekala má tehdy 12-ti letá dcera a než jsem stačila pustit kufr z ruky, spustila: "Tak a teď si chci udělat mapu já a nezajímá mne, jak si unavená, jdeme pracovat!" UFF, vůbec se mi nechtělo, vymlouvání mi nepomohlo, rozhodně si stála za svým. U malování mapy jsme po chvilce brečely obě. To zjištění bylo děsivé, ale na druhou stranu jsem očekávala zlepšení a viděla tu naději. Sama jsem věděla, jak mapa pracuje jen tak sama ještě pár týdnů potom. Po domalování a zapsání strachů jsme obě mlčely. "Co teď mami?" "Noo, teď mě budeš muset nechat to přijmout a zpracovat, není to jednoduché." Moje emoční zainteresovanost byla značná. Mapa čekala 14 dní na rozuzlení, neměla jsem sílu ani odvahu to dokončit. Potom přišel osudný večer, kdy u večeře zaznělo pár děsivých vět, které odstartovaly dokončení výstupu z mapy. Během pěti minut jsem udělala výstup a zasedli jsme oba rodiče i s dcerou ke stolu, začala jsem číst: "Totálně na sebe kašle." Četlo se mi to opravdu těžce, atmosféra v místnosti houstla, nádechy a výdechy všech byly delší a polknutí těžší. Po dočtení bylo šílené ticho, dcera opustila se slzami pokoj.

S partnerem jsme řešili ještě dvě hodiny co s tím. Vůbec netušil, s čím bojuje, co ji vadí, čeho se bojí, čím ji štveme, vlastně to nevěděl ani jeden z nás. Po dvou dnech tišší domácnosti mi dcera přišla vynadat: "Mamko, jak je možné, že z blbého stromu víš, jak mi je a jak se cítím!"

Jaký jsem vnímala rozdíl před mapou a po ní… Před namalováním mapy dcera trávila dost chvil o samotě v pokoji a s telefonem v ruce. Covidová doba se na ní také podepsala. Uzavřelo jí to před světem do světa techniky, nebyly tréninky tancování, kroužky a už nechtěla naskočit zpátky, naprosto zlenivěla, začala nosit tmavé oblečení, uzavřela se víc do sebe. Na otázky odpovídala jedním slovem, školu brala jako nutnost, spolužáci ji rozčilovali, učitelé nudili a úkoly sotva plnila. Mysleli jsme si, že je to normální v jejím věku… Asi v půlce prázdnin (měsíc po namalování mapy) za mnou přišla a vyrazila mi dech: "Mamko, jak chci jít na ten peďák, potřebovala bych hrát na hudební nástroj, zkusila bych klavír a chci zase tancovat, jezdit na koni,…. Přišlo září a byla to ještě větší jízda než jsem čekala. Přihlásila se ve škole na dobrovolné doučování z češtiny i matiky, začala jezdit na koni, tréninky tancování má dvakrát týdně, chodí na míčové hry, doma si maluje, má plno energie, začala se oblékat do více barev. Začala o sebe více pečovat, odrazila se ode dna a začala zase CHTÍT něco dělat, sama bez nátlaku nás dospělých, má svůj vyhraněný názor, odpovídá v širších větách a nebojí se mluvit na rovinu, někdy mě to tedy až dost bolí. Je fajn, koukat se na osobnost, která vykvetla, přestává se bát, komunikuje a žije po svém a pro sebe, samozřejmě chodí pro jiný názor nebo pomoc, ale tvoří si svůj svět sama. Dnes už víme, že jako pocitový typ, vše potřebuje jinak a chápeme její nastavení. Dříve jsem tlačila a ona se ještě více uzavírala. Dnes jsem si naprosto jistá, že to vedlo k sebepoškozování. Mapy nám u dcery zachránily tedy mnoho...,.

"Jak nám doma pomohl Tygří svět®" 

Tygří svět a náš syn...

Těhotenství nebylo procházkou růžovým rozkvetlým sadem, jak by každá žena chtěla. Nízký tlak byl jediným projevem těhotenství, ale já ho prožila jako utrpení. Utrpením plným pocitů bezmoci, depresí a každodenních proher. Zasahoval mne totiž tehdy vztah s mým alkoholickým otcem, chcete-li karmický. V těhotenství prožíváte emoce daleko více a snažíte se ještě více pečovat. Jenže jsem narážela. Boj o jeho zdraví jsem odnášela já a můj nenarozený syn. Člověku, který neví, co obnáší mít alkoholika v rodině nic nevysvětlíte. Každý den nevíte, co vás čeká za obrázek a představa zhoustne, když berete za kliku u dveří. Žije, nespadl a je zase od krve, jakou bude mít náladu, bude dnes sprostý, protivný nebo zrovna dnes prožívá delirium a neví kde je? Pojedeme zase do nemocnice, protože se už ani nepostaví, jaké je východisko? Film Úsměvy smutných mužů je velmi slabý odvar, co jsem si prožila sama v období osmi let.

Když se nám potom narodil syn, už od prvních dní byl opravdu náročným dítětem. Nespal, nechtěl se chovat, nesnášel některé zvuky, nenáviděl poutání v autě a většinu cest opravdu prořval až do cíle. Velmi rychle začal mluvit i chodit. Utíkat pryč, zdrhal po pěti vteřinách všude. Nikde a u ničeho dlouho nevydržel. Nám dospělým dával kruté slovní zásahy "dýkou" přímo do srdce. "Nemám tě rád, nesnáším tě, nemluv na mě, nikdo mě nemá rád, nenávidím svůj pokoj, pořád mi říkáte co mám dělat, fakt mě štvete..." Stále něco ničil, nevydržel být potichu, pořád třískal s něčím, pískal, bzučel nebo mlaskal. Přidávaly se problémy ve školce, věčné brblání, věčně byl naštvaný a nespokojený. Začalo nás to energeticky i emočně dost vysávat. Ve školce zaznělo, že buď má vývojovou vadu nebo je jen nevychovaný a bez hranic. Bylo to těžké, nechtěli jsme ho bít a snažili se na to jít jinak. Proč to nejde stejně klidně jako s dcerou? Představa státní základní školy byla naprosté tabu, věděli jsme, že to musíme udělat jinak. Jinak ho onálepkují ADHD a bude to mít na celý život. Začala jsem řešit individuální výuku, pročetla diskuze, videa, názory pro a proti a byli jsme připravení to zkusit sami. Covidová doba rozjela mnoho alternativ, které ve velkém přibyly. Syn do první třídy nastoupil do komunitní školy a jednou za půl roku jezdíme na přezkoušení do spádové školy. Problémy ale nezmizely, možná věkem a vývojem mozku se zmenšily, ale doma to byl stále teror. Dokonce jsem si četla, jak se chová dítě psychopat a viděla tam lehké podobnosti. Ano, jsem matka roku!

V kurzu map se mluvilo o tygrech a nějakých tygřích knížkách. Opět jsem o nich neslyšela, ale zaujalo mne jak o tom kolegyně mluvily s nadšením. Zakoupila jsem si první dvě knihy. Začala jsem tedy po večerech číst se synem o tygrech. Synovi bylo tehdy 6 let, byl v první třídě. Po první knížce mi naprosto s klidným hlasem řekl, že má taky tygra a potom se hned naštval, že se o něm teda bavit nebude. Dnes už vím proč, měl tygra potlačeného a nemohl se projevit sám za sebe. Pokračovali jsme dál s druhou knížkou, kde jsou lekce pro krotitele tygra a jeho asistenta - tedy pro dítě a jeho rodiče. Otázky směřují pro seberozvoj a pochopení navzájem. Kolikrát odpověděl tak rychle na otázku, kde jsem sama v sobě hledala těžko odpověď, že jsem nevěřila vlastním uším. On skálopevně moc dobře věděl co chce, jak chce a proč chce. Jen jsme mu tam dávali svoje názory, postoje a měli svá očekávání. Přes Tygra se opravdu otevřel, vykomunikovali jsme mnoho věcí a situací, které jsme dříve neuměli popsat a pochopit se. Prošel si i dvěma mapami, které mi pomohly se v něm ještě více vyznat. Jeho komunikační typ naráží na můj a já zase na jeho, dnes vím jak a proč. Teď mu je už 8, je druhák, stále domškolák, má rád přírodní vědy, chodí na kroužek do hvězdárny a učí se Judo. Je to práce každý den a stále zkouší svoje hry, jak dostat co potřebuje. Přebírá pomalu odpovědnost za svůj vlastní život, své názory a rozhodnutí. Tak jdeme krok za krokem dál i se škobrtnutími... někdy to bolí a jindy se smějeme sami sobě, jak jsme úplně mimo a začínáme zase znovu :-D

Stala jsem se Ambasadorkou Tygřího světa® a nato Superambasadorkou, kde se mi otevírají velké cíle. Chci s Tygry zatygrovat okolí a pomoci každému objevit jeho Tygra...

Jak mi osobně pomohly Životní mapy® ...

Po přihlášení kurzu Životních map jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem na správném místě. První den jsem dokonce rozmýšlela, že pojedu domů a vzdám to. Naštěstí mne to druhý den přešlo. První mapou jsme prošla před vstupem do kurzu, ta byla fakt strašná. Nebylo to samozřejmě lektorkou, Kamila Kopsová byla úžasná. Pěkně jsem se tehdy vztekala nad výstupem z mapy, bylo to jako spadnout z pěti metrů čumákem na beton. Dodnes mi zní v uších, že prý mám nějaké iluze o světě a o sobě. Tři týdny mi bylo tak nějak hezky mizerně, bolela mne hlava, jako by se mi v ní přesunovaly obrazy, krabice a veškerý nábytek "mozkového bytu". Nebyl moc čas o tom více přemýšlet, protože každé tři týdny jsme jezdila na kurz do jižních Čech a každé ty víkendy mi dávaly následně zabrat až do dalšího víkendu. Bylo to faakt náročné a s mou psychikou, nastavením a nějakými postoji to velice zacloumalo. Ještě teď slyším Petra Kopse: "Projitím kurzem Životních map budete koukat na svět jinýma očima!" Nekecal :-) Po skončení kurzu, absolvování všech zkušebních map, ˇ(za které i nyní zpětně ještě jednou děkuji) dokončení písemné sebereflexe i konečným testem, můžu říci, že to byla opravdu jízda. Krásná jízda, která mi otevřela bránu k lepšímu žití, zvýšila komunikaci a dala mi pochopení sebe sama i okolí.

Projití cyklusem map s kolegyní Mirkou Kouckou ze Semil na sebe nenechalo dlouho čekat. Nyní mám za sebou tuším 10 map, naposled jsem prošla prenatálem a už se těším v únoru na výhled, kde chci být za 2 roky.

Co mi mapy přinesly? Jako cibule jsem svlékala jednu vrstvu za druhou, jedno trauma za druhým. Ať to na začátku byly iluze, sebepřijetí, zavděčování, strach z autorit nebo přijetí. Vstupovala jsem znovu do vztahů v rodině, prošla si přání i strachy, co jsem prožívala jako dítě. Viděla tu propojenost, která se mi zrcadlila do dalšího dospělého života. Neříkám, že nyní jsem osvícená a hotová jít na nebesa, to bych měla znovu iluze sama o sobě. Ale umím říci ne, vím co chci, co mě dělá dobře a co nesnáším. Učím se stále více propojovat vědomou a nevědomou část - krotit si svého Tygra. Vztahy v rodině se mi zlepšily, i když ženské dny jsou holt "Hoď mi čokoládu, chipsy, něco k pití a až budeš odcházet, potichu za sebou zavři!"

Nejhodnotnější a nejvýchovnější pro mne bylo totální sesypání chápání mého světa a nalezení v mapách mnoha AHA momentů.

Jak mapy pomáhají mým klientům...

Co vidím na všech klientech stejně, je to, s čím odcházejí. Jak k sobě potom přistupují. Ona ta změna nepřichází ihned po namalování mapy, ale opravdu s každým ještě pracuje "esence mapy" a dotváří změny v mozku. Klienti se jednoznačně mají více rádi. Jsou k sobě laskavější a ukazují to i okolí. Ženy více zženští, změknou a nechávají o sebe pečovat, rozkvetou. Muži se mají také více rádi, přestávají ženy nechávat rozhodovat a pomalu se zpět ujímají mužské role, která jim byla vzata, tedy z kluka dozrávají v muže.

Všichni jsou méně vystresovaní, jsou více v klidu a stávají se více pozorovateli světa. Kdo chodí na cyklus map, trvá dvě, tři mapy než vlastně objevíme, kdo je klient doopravdy. Kolikrát jsme přepsaní okolím, vzorci chování, rodinnými přenosy a nevíme, kdo jsme. Každopádně nám v tom není vůbec dobře a ten přetlak se hromadí a musí jednou ven.

V partnerství se konečně klient vymezuje a dochází mu, jak funkční nebo nefunkční je vztah, nebo jak ho vylepšit. Muži si uvědomují i koho si vybrat - manželka, milenka. Začínají žít konečně svůj život, také si dost často uvědomují, kolik energie jim bere matka nebo otec a nechtějí to již zažívat, snaží se to vykomunikovat. Klienti berou vše do svých rukou a rázně začínají nedokončené nebo nevyřešené věci řešit a nastavovat limity.