Možná si teď říkáte, co vlastně Životní mapa® je a jak takové setkání probíhá.

Pojďme si to přiblížit.

1. Nejdříve přijdete společně

Přijdete se svým dítětem a nejprve si všichni chvíli povídáme.

Zajímá mě, s čím přicházíte, co Vás trápí a co byste rádi změnili.

Dítě má zároveň prostor se rozkoukat, poznat mě i prostředí, ve kterém budeme pracovat.

Nemusí hned mluvit o tom, co ho trápí. Důležité pro mě je, aby se cítilo co nejvíce v bezpečí a vědělo, co ho čeká.

2. Potom pracuji s dítětem samostatně

Po úvodním seznámení rodič většinou odchází a já s dítětem pokračuji sama.

Proč?

Dítě může některé situace prožívat jinak než jeho rodiče. Někdy se také obává, že svými slovy maminku nebo tatínka zklame, rozzlobí či jim ublíží.

Samostatná práce mu může dát větší prostor vyjádřit vlastní pohled.

Samozřejmě vždy přihlížím k věku dítěte, jeho potřebám a tomu, zda se na samostatnou práci cítí.

Nejde o vyloučení rodiče, ale o vytvoření prostoru, ve kterém může dítě mluvit samo za sebe.

3. Dítě začíná kreslit svou Životní mapu®

Na flipchartu mám připravenou šablonu Životní mapy®, kterou dítě postupně samo doplňuje.

A nebojte, nemusí umět malovat.

Nejde o výtvarné schopnosti ani o to, zda něco nakreslí správně nebo špatně.

Kreslení je součástí metody a může dítěti pomoci vyjádřit i to, co se mu obtížně popisuje slovy.

Během mapování si povídáme. Pokládám otázky a společně se věnujeme jeho prožívání, vztahům, vzpomínkám i konkrétním situacím.

Někdy se zasmějeme, jindy se zastavíme u něčeho, co dítě trápí.

Každé dítě pracuje svým tempem.

4. Po dokončení mapování se rodič vrací

Po skončení práce Vás pozvu zpět.

Společně se můžeme podívat na témata, která se během setkání objevila a mohou být důležitá pro vzájemné porozumění.

Vysvětlím Vám možné souvislosti, potřeby dítěte a podněty, které mohou pomoci při každodenní komunikaci.

Neznamená to ale, že Vám automaticky převyprávím vše, co mi dítě řeklo.

Respektuji jeho důvěru a přiměřeně věku s ním domlouvám, o čem budeme společně mluvit. Zároveň respektuji práva zákonných zástupců a povinnosti související s ochranou a bezpečím dítěte.

Při práci se nezaměřuji pouze na problém, se kterým jste přišli.

Zajímá mě dítě jako celek.

Můžeme se společně podívat například na to:

• Jak dítě vnímá své rodiče, sourozence a vztahy doma.

• Co mu přináší pocit bezpečí a co v něm naopak vyvolává nejistotu.

• Jak prožívá konflikty, kritiku nebo odmítnutí.

• Co potřebuje od rodičů, ale možná to neumí říct.

• Jakým způsobem se mu nejlépe komunikuje.

• Při práci využívám také poznatky o komunikačních typech.

Pokud u dítěte rozpoznáme určité komunikační preference, mohu Vám vysvětlit, jak je zohlednit v běžném životě.

Někdy totiž používáme slova, kterým sami dobře rozumíme, ale naše dítě je může vnímat úplně jinak.

Nemusíme po jednom setkání najít odpověď na všechno. Můžeme ale získat nový pohled na situace, které se doma stále opakují.

Na závěr se společně věnujeme tomu, co by pro Vás a Vaše dítě mohlo být užitečné.

Podle toho, co se během práce ukáže, Vám mohu nabídnout:

Lepší porozumění dítěti

Probereme jeho potřeby, prožívání a možné důvody některých reakcí. Možná zjistíte, že situace, kterou jste dosud vnímali jako vzdor, může mít i jiné vysvětlení.

Nový pohled na opakované konflikty

Zaměříme se na situace, ve kterých si nerozumíte, a na to, co je může udržovat nebo zhoršovat.

Praktické doporučení pro komunikaci

Můžeme probrat konkrétní věty, přístupy a způsoby reagování, které by Vašemu dítěti mohly více vyhovovat.

Společné dohody

Pokud to bude vhodné, můžeme s dítětem vytvořit jednoduché dohody. Například jak řešit hádky, jak požádat o pomoc nebo jak nastavovat a dodržovat hranice.

Doporučení dalšího postupu

Společně zvážíme, zda je vhodné v mapování pokračovat, zda potřebuje podporu také rodič, nebo jestli by byl užitečnější jiný druh odborné pomoci.

Každé setkání je jiné. Proto ani jeho výstupy nejsou u všech dětí stejné.

Někdy stačí začít vnímat známou situaci trochu jinak.

Místo okamžitého křiku se můžete začít ptát, co konflikt vyvolalo.

Místo opakovaných výčitek můžete hledat způsob, jak dítěti srozumitelněji sdělit, co od něj potřebujete.

Možná lépe rozpoznáte, kdy dítě potřebuje podporu, kdy více samostatnosti a kdy jasně nastavenou hranici.

Neznamená to, že mu začnete všechno dovolovat nebo že zmizí Vaše rodičovská autorita.

Právě naopak.

Porozumět dítěti neznamená souhlasit se vším, co dělá. Znamená to lépe chápat, co se za jeho chováním může odehrávat, a podle toho volit vlastní reakce.

V některých rodinách může taková změna postupně přinést méně napětí, otevřenější komunikaci a větší vzájemnou důvěru.

Sama ale dobře vím, že pochopení ještě automaticky neznamená změnu.

To důležité se totiž odehrává až doma, v každodenních situacích.

Děti a dospívající do 18 let

Pro práci s nezletilými klienty požaduji souhlas zákonného zástupce.

Zároveň je pro mě důležité, aby samotné dítě rozumělo tomu, proč přichází, a chtělo se do spolupráce zapojit.

Při předávání informací rodičům respektuji věk dítěte, jeho důvěru a práva zákonných zástupců. Pokud se objeví závažné ohrožení bezpečí dítěte nebo jiná situace vyžadující zásah, postupuji podle okolností a příslušných povinností.

Mladí lidé od 18 let

Od 18 let se klient může objednat samostatně a souhlas rodiče nepotřebuje.

Někdy se stává, že setkání dospívajícímu nebo mladému dospělému hradí rodič.

V takovém případě se přímo s klientem domlouvám, zda a jaké informace můžeme rodičům předat.

Může jít například o základní informace o průběhu spolupráce nebo dalším postupu.

Co rodičům sdělíme a co zůstane soukromé, záleží na dohodě s klientem.

Samotná úhrada setkání rodičem neznamená právo znát celý osobní obsah rozhovorů.