Život v iluzi: útěk od sebe sama

Mnoho lidí dnes žije v tiché iluzi, že jsou v pořádku, že mají svůj život pod kontrolou a že jejich každodenní návyky jsou jen nevinným odpočinkem. Ve skutečnosti jsou ale často odpojeni od sebe sama, od svých pocitů, potřeb a skutečných tužeb. 

Místo aby se podívali dovnitř, sahají po nejrychlejších metodách úlevy – po alkoholu, cigaretách, drogách, hazardu, nekonečných seriálech nebo vztahových závislostech, které si ani neuvědomují.

Alkohol pomáhá na chvíli zapomenout.

Cigareta zklidní nervy.

Drogy otevřou jiný svět

Gambling přinese vzrušení a naději na rychlou výhru. 

Seriály umožní žít životy jiných lidí, aniž bychom museli čelit vlastní prázdnotě.

Vztahové závislosti zase vytvářejí iluzi bezpečí – když mám někoho, kdo mě potřebuje nebo koho potřebuji já, nemusím se dívat na to, jak se cítím doopravdy. 

Všechny tyto strategie mají společného jmenovatele: jsou to úniky od sebe sama.

Problém není v tom, že si občas dám skleničku, podívám se na seriál nebo se těším na setkání s partnerem. Problém nastává ve chvíli, kdy bez těchto věcí nedokážu být v klidu, kdy se stávají nutností, bez které se cítím prázdný, nervózní nebo ztracený. Tehdy už nejde o zábavu ani relax, ale o závislost – často skrytou, společensky přijatelnou a proto tak nebezpečnou.

Život v iluzi funguje jako jemná mlha. Nevidíme jasně, co se v nás děje, protože jsme neustále něčím zaměstnaní. Mobil v ruce, další díl seriálu, další drink, další drama ve vztahu. Vypadá to jako plný život, ale uvnitř je ticho, které se bojíme slyšet. Odpojenost od sebe sama se projevuje tím, že nevíme, co vlastně chceme, neumíme říct ne, nepoznáme, kdy jsme unavení, a často jedeme na autopilota – práce, povinnosti, povrchní zábava, spánek a znovu dokola.

Prvním krokem z této iluze není radikální změna, ale ochota podívat se pravdě do očí. Přiznat si: něco ve mně není v souladu, něco utíká, něco se bojí cítit. Místo otázky „Jak se rychle ulevit?“ si začít klást jinou: „Co doopravdy cítím? Co mi chybí? Před čím utíkám?“ Tato upřímnost může být nepříjemná, ale je to jediná cesta zpět k sobě.

Odpojili jsme se od sebe, protože jsme se kdysi naučili, že naše pocity jsou moc, že nejsou vítané, že musíme být silní, výkonní a pozitivní. Únikové strategie nám pomohly přežít, ale teď nám brání žít.

Skutečná svoboda nezačíná u dalšího drinku ani u dalšího dílu seriálu, ale u tichého rozhodnutí: přestávám utíkat a začínám se k sobě vracet. Krok za krokem, bez odsuzování, s respektem k tomu, co v sobě najdu.

Možná zjistíte, že pod vrstvami iluzí je obyčejný člověk, který je unavený, zraněný, zmatený – ale skutečný. A právě v té opravdovosti je síla, kterou žádný alkohol, žádná droga ani žádný seriál nikdy nenahradí.