Proč je přijetí tak důležité a jak vypadá trauma z nepřijetí

Přijetí je pro člověka základní psychickou potřebou. Když cítíme, že jsme viděni, slyšeni, vnímáni, respektováni a milováni i se svými chybami, náš nervový systém se uklidňuje a můžeme růst, učit se a tvořit zdravé vztahy. 

Naopak dlouhodobé nepřijetí – kritika, odmítání, zesměšňování nebo podmíněná láska – může vést k tzv. traumatu z nepřijetí. To se často neprojeví jen jedním zážitkem, ale spíše opakovaným pocitem, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme.

Trauma z nepřijetí se může projevovat různě. Někdo se neustále přizpůsobuje druhým, bojí se říct svůj názor a žije v trvalém strachu z odmítnutí. Jiný člověk může působit chladně a odtažitě, protože si vytvořil ochranný odstup, aby už znovu nezažil bolest. 

Časté jsou také pocity studu, nízké sebevědomí, perfekcionismus nebo přehnaná potřeba uznání. V dospělosti pak můžeme zůstávat ve vztazích, kde se znovu cítíme nechtění, protože je to vzorec, který důvěrně známe.

Konkrétní příklady mohou vypadat takto: 

Dítě, které slyší „budu na tebe pyšný, jen když budeš mít samé jedničky“, se učí, že láska je podmíněná výkonem. 

Teenager, kterého rodiče opakovaně shazují kvůli vzhledu nebo zájmům, si může odnést hluboký pocit, že je „špatně“. 

Dospělý, kterého partner ignoruje, zlehčuje jeho pocity nebo mu dává najevo, že je přítěží, může znovu prožívat staré rány z dětství. 

Přijetí – od druhých i od sebe sama – je proto klíčové pro uzdravování těchto zranění a budování vnitřního pocitu hodnoty.

Přijetí a trauma z nepřijetí se objevuje ve většině případů klientů, potom se již nabalují jen další traumata a zranění. Vytváří se strategie, úhyby a vypnutí se.

Přijetí je základ. V Životních mapách lze objevit spoustu vzorců chování, návyků a strategií, proč se to tak stalo.