Uzdravení dětských traumat

Dětská zranění a traumata nejsou jen „špatné vzpomínky“, které časem zmizí. Jsou to hluboké otisky zkušeností, které jsme jako děti nedokázali pochopit, unést nebo bezpečně prožít. Trauma může vzniknout z jednorázové události (nehoda, nemoc, rozchod rodičů), ale i z dlouhodobého prostředí, kde chyběla láska, bezpečí, přijetí nebo kde byla přítomná kritika, stud, manipulace či násilí.

Trauma není jen to, co se stalo, ale hlavně to, co jsme v té chvíli museli potlačit, abychom přežili – pocity strachu, vzteku, bezmoci, smutku. Tělo si vše pamatuje. Nervový systém se naučí být neustále ve střehu, svaly se stáhnou, dech se zrychlí nebo zploští. To, co tehdy nebylo možné prožít a pojmenovat, se uloží do těla jako napětí, bloky a psychosomatické potíže.

Psychosomatické projevy jsou jazykem těla, kterým k nám promlouvají nevyjádřené emoce a staré rány. Může jít o bolesti zad, hlavy, zažívací potíže, únavu, nespavost, tlak na hrudi, bušení srdce, ale i opakující se záněty či hormonální nerovnováhy. Často se léčí jen příznak, ale skutečná příčina leží v neuzdraveném vnitřním dítěti, které stále čeká na pochopení, přijetí a bezpečí.

Zpracování traumatu neznamená „hrabat se v minulosti“ pro nic za nic. Jde o laskavé a postupné navázání kontaktu se sebou, se svými pocity a tělem. Skrze terapii, Životních map, vědomou prací s tělem, dechem a emocemi můžeme staré otisky uvolňovat, přepisovat a integrovat. Tím se náš nervový systém učí, že už nejsme bezmocné dítě, ale dospělý člověk, který má dnes možnosti, hranice a volbu. 

Uzdravování dětských zranění pomocí Životních map, tak přináší více nadhledu, lehkosti, svobody, zdraví i opravdové blízkosti k sobě i ve vztazích.