Rodič a dospělé dítě, proč mě stále vychovává?

aneb když rodiče stále zabírají kus světa svému dospělému dítěti...

Dospělost nezačíná věkem.
Začíná ve chvíli, kdy člověk smí rozhodovat o svém životě bez vnitřního dohledu rodičů. A právě tam se to často láme.

Mnoho dospělých lidí má práci, rodinu, vlastní děti…
A přesto jim rodiče pořád říkají: "jak mají žít, co dělají špatně, jak se mají oblékat, jak mají vychovávat své děti, co by se mělo a nemělo. Často ne se zlým úmyslem, ale bohužel s hlubokým dopadem.

Neviditelná kontrola není péče

Rodiče to obvykle myslí dobře. Říkají: "Já jen radím." "Mám zkušenosti." "Chci pomoct." Jenže pomoc, o kterou si nikdo neřekl, není pomoc. Je to zásah. Když rodič dál komentuje život dospělého dítěte, bere mu něco velmi podstatného: vnitřní autoritu.

Člověk pak nežije ze svého středu, ale pořád se opravuje, obhajuje,  přizpůsobuje nebo v tichosti vzdoruje. A to unavuje víc než otevřený konflikt.

Jak to působí uvnitř dospělého dítěte

Dlouhodobý rodičovský vliv nezmizí tím, že se odstěhujeme.
Zůstává jako vnitřní hlas: "Dělám to správně?" "Nebude to málo?" "Neměl bych…?" Ten hlas není intuice. Je to naučený dohled.

Člověk pak může být úspěšný, ale nejistý... starostlivý rodič, ale pořád s pocitem selhání ... samostatný navenek, ale vnitřně svázaný. A často má pocit, že pořád "není dost".

Když rodiče mluví i do výchovy vašich dětí

Tohle je obzvlášť citlivé místo. Rodiče, kteří dál hodnotí, jak vychováváte své děti, nepřebírají zodpovědnost – berou vám ji. Nevědomky říkají: "Ty ještě nejsi ten, kdo to má v rukou."

A dospělé dítě pak stojí mezi dvěma světy nechce ublížit rodičům, ale ztrácí pevnost ve své vlastní roli. Výsledkem bývá vina. Vztek. Mlčení. Nebo vzdor.

Oddělení není odmítnutí

Jedna důležitá věc, která se málo říká:
oddělit se od rodičů neznamená přestat je milovat.

Znamená to vzít si zpět svůj život, převzít plnou odpovědnost za svá rozhodnutí a přestat žít v neustálé korekci. Zralý vztah mezi rodičem a dospělým dítětem není vztah vedení. Je to vztah rovných.

Rodiče mohou říct svůj názor. Ale jen jednou. A jen tehdy, když je o něj požádáno.

Co se změní, když si dospělé dítě vezme svůj svět zpět

Nezmění se rodiče. Často vůbec. Změní se ale vnitřní klid, schopnost říct "ne" bez vysvětlování, důvěra ve vlastní rozhodnutí a pocit, že už konečně žijete svůj život. A to je velká změna.

Závěrem

Rodiče vám dali život. Ale nepatří jim celý.

Dospělost není nevděk. Je to přirozený krok.

A svět, který si vezmete zpět, není světem proti rodičům. Je to svět pro vás.

Vezměte si svůj svět zpět na cyklusu Životních map!