Nejběžnější nemoci a jejich psychosomatické kořeny v dětství

V Česku se nejčastěji setkáváme s civilizačními nemocemi, jako jsou vysoký krevní tlak, srdečně-cévní onemocnění, cukrovka 2. typu, chronické bolesti zad, zažívací potíže, alergie, úzkosti a deprese. Z pohledu psychosomatiky nejsou jen „poruchou těla“, ale také odrazem dlouhodobého vnitřního napětí, potlačených emocí a naučených vzorců chování. Velká část těchto vzorců vzniká v dětství – v rodině, ve škole, v prvních vztazích – a tělo je v dospělosti pouze zviditelňuje skrze symptomy.

Pojďme se na některé z nich podívat:

Chronické bolesti zad často souvisí s pocitem, že na sobě neseme příliš velkou zodpovědnost, že „táhneme“ rodinu, práci či vztahy. 

Vysoký tlak může odrážet dlouhodobý vnitřní tlak na výkon, perfekcionismus a strach ze selhání. 

Zažívací potíže bývají spojeny s tím, co „nedokážeme strávit“ – konflikty, křivdy, nevyřčené věty. 

Alergie mohou symbolizovat vnitřní odmítání – sebe sama, druhých lidí nebo určitých životních situací.

U úzkostí a depresí se v Životních mapách často objevují témata osamělosti v dětství, nedostatku bezpečí, přehnané kritiky nebo pocitu, že „nejsem dost dobrý/á“. Tělo pak v dospělosti reaguje vyčerpáním, ztrátou energie a smyslu, nebo naopak neustálým napětím a nespavostí. 

U cukrovky se někdy ukazuje dlouhodobé „oslazování“ života jídlem místo láskou, blízkostí a radostí, které v dětství chyběly nebo byly podmíněné výkonem.

Práce se Životními mapami neznamená hledat viníka, ale porozumět souvislostem. Když klient vidí, jak se jeho dětské zkušenosti promítají do dnešních vztahů, práce i zdraví, získává možnost volby: může začít nastavovat hranice, učit se říkat ne, vyjadřovat emoce a pečovat o sebe bez pocitu viny. Tím se postupně mění i vnitřní napětí, které nemoc živí.

Psychosomatický přístup nenahrazuje klasickou medicínu, ale doplňuje ji. Léky a lékařská péče jsou důležité pro stabilizaci stavu, zatímco práce s vnitřními příběhy a Životními mapami pomáhá měnit samotný „program“, ze kterého nemoc vyrůstá. 

Když člověk pochopí, co mu tělo skrze nemoc říká, může začít dělat konkrétní kroky – měnit vztahy, tempo života, způsob práce i péče o sebe. Tím se otevírá prostor nejen pro úlevu od symptomů, ale i pro hlubší vnitřní klid a zdravější, svobodnější život.