Sebepoškozování očima dívek a chlapců

Sebepoškozování může mít mnoho podob – od řezání, škrábání, pálení, trhání kůže, až po úmyslné vystavování se nebezpečí, hladovění či přejídání. 

U dívek se častěji setkáváme s viditelným poraněním kůže, u chlapců se sebepoškozování může skrývat za riskantním chováním, bitkami nebo extrémním sportem bez ohledu na vlastní bezpečí. V metodě Životní mapy se na sebepoškozování díváme jako na důsledek hlubšího vnitřního zranění, často zakořeněného v dětství.

Mnoho klientů popisuje, že nežijí sami pro sebe, ale pro očekávání druhých. Vzniká tak obrovský vnitřní přetlak, který si někdy vybíjí právě na vlastním těle. 

Výrok mladé dívky: „Když se říznu a vidím krev, je to poslední potvrzení, že žiju,“ ukazuje, jak zoufalá může být snaha něco cítit a zároveň ulevit napětí. Porozumění těmto signálům je prvním krokem k bezpečnější cestě, jak bolest vyjádřit a postupně ji léčit.

Rozdíly mezi dívkami a chlapci nejsou jen v tom, jak sebepoškozování vypadá navenek, ale i v tom, jak o něm mluví. Dívky bývají otevřenější v popisu emocí, zatímco chlapci své pocity častěji skrývají za „tvrdostí“ nebo humorem. 

Přesto je kořen podobný – neprojevená bolest, stud, pocit, že nejsou dost dobří, nebo že jejich potřeby nejsou důležité. V Životní mapě společně hledáme, kde se tyto pocity vzaly, jaké zkušenosti z dětství je posílily a jak je dnes mohou bezpečněji uvolnit.

Cílem není klienta soudit, ale porozumět tomu, co mu sebepoškozování přináší – úlevu, pocit kontroly, potvrzení, že ještě něco cítí. Teprve když pochopíme tento „jazyk bolesti“, můžeme hledat jiné způsoby, jak s přetlakem pracovat: skrze slova, tělo, kreativitu, vztahy i nové hranice vůči okolí. Naděje existuje, i když se teď může zdát daleko.

Pokud jste rodičem a vaše dítě se sebepoškozuje, vyhledejte pomoc. Sami to totiž nezvládnete. Z 99% totiž už nemáte mezi sebou důvěru a dítě se vám nesvěří. Většinou budou pokračovat tam, kde to nevidíte. Holky pořezávání schovávají do třísel, kotníků nebo na prsa. Tam to totiž neobjevíte.

Není to sranda a může to vyvrcholit až v sebevraždu!